Zkušební článek 02

Jako první jsem otevřela Půlnoční korunu od Sarah J. Maas na knihu už se hrozně moc těším, protože první díl jsem vychvalovala :) potom jsem asi otevřela Dědičku ohně nebo Harryho Pottera a Prokleté dítě, do kterého se pustím nejdříve z důvodu knižního potter-a-thonu, který aktuálně podnikám. No a pak takové pro mě největší překvapení na závěr! První Stříbrná kniha snů a hned i druhý díl - Druhá Stříbrná kniha snů. Spadl mi velký kámen ze srdce, protože první díl jsem už viděla všude vyprodaný, četla jsem ho někdy v létě tohoto roku a říkala jsem si že potřebuji všechny díly (na třetí teda pořád čekám až ho u nás vydají). Když jsem četla anotaci druhého dílu těšila jsem se ještě víc. Jediné co mě mrzí je, že jsem neobjevila Královnu stínů, tak snad jindy.


Tohle bude asi všechno o čem bych vás chtěla informovat a ráda bych taky věděla co jste našli vy?

TEST!! :)

Hned bych chtěla začít samotnou anotací, která mi toho moc neprozradila a to je pro mě plus, ale i mínus. Na knihu jsem se sice o trochu více těšila, ale kdybych na ní narazila v obchodě docela bych se bála, protože anotace je opravdu jen malé nastínění děje. Naproti tomu jsem tedy byla překvapena mnohými věcmi.

Kniha začíná docela nevinně, ihned se seznámíme s hlavní hrdinkou Laylou Morgenternovou a jejím světem ve kterém byla doposud zvyklá žít. Poznáváme její nejlepší kamarádku Georgie a zároveň i její nepřátele. Už hned na začátku si o Layle můžeme udělat nějaký obrázek, je to sedmnáctiletá dívka, docela líná (ale kdo by nebyl), později zjistíme že je lehkomyslná a opravdu všechno bere na lehkou váhu. Musím říct že na začátku jsem si jí oblíbila, ale tohle nadšení mě postupně pomalu opustilo (ale nebylo to nejhorší).

S Laylou ale není něco v pořádku, a tak skončí v nemocnici a v jejím okolí se začnou motat podivní lidé, kteří jí unesou. Samozřejmě Layla se tak lehce chytit nenechá, ale i přesto nato dojde. Doba, když byla v zajetí pro mě byla moc dlouhá a navíc se během ní nic moc nedělo. Přátele si našla až po hodně dlouhé době, takže jsme se o Leovi nic moc nedozvěděli, vlastně vůbec nic až na to že je to beta patnáct... Už jsem si dokonce myslela že se to tady obejde bez nějakých romantických chvilek, protože zrovna tady by mi vynechání nevadilo. Bylo totiž vidět že se autorka snažila sem romanitku vecpat za každou cenu (ale bylo to dojemné).

V knize mi ale nesedělo pár věcí. Například když unesli její nejlepší kamarádku Georgie ihned se vrhla po hlavě jí zachránit ať to stojí co to stojí, jenže když byla v přesvědčení že její matka byla unesena také, nijak to neřešila a ani nad tím trochu nepřemýšlela. Nebo spojenectví, když byla Layla zajatá, protože Sandra dala najevo svůj zájem Layle pomoci docela pozdě, to je také příčina proč byla Layla tak dlouho uvězněná.

Bylo mi docela líto když Laylu zlomili, její odhodlání, elán a naděje se pak úplně vytratili a příběh kvůli tomu nebyl moc zajímavý. Přeci je jenom lepší sarkastická hrdinka než nudná hrdinka, která jen přikyvuje a vůbec nebojuje za svou svobodu a je tak nějak smířená se svým budoucím životem. Takže hrdinka pro mě pak později nebyla už něčím zajímavá.

Nedá se tedy říct že by mi nějaká postava přirostla k srdci, protože jsme dostali možnost poznat pouze Laylu. U ostatních jsme věděli jméno a jejich postavení vůči Layle, zda jsou to dobré nebo záporné postavy. Tím to všechno končí.

Takže, tahle kniha byl skvělá lehká četba a na víkend jako dělaná. Kdybych nebyla tak líná mohla jsem ji mít přečtenou za den, takhle mi to trvalo jeden den a jedno ráno. Styl je čtivý, ale přesto mi trvalo než jsem se dokopala jen k tomu knihu otevřít. Když se na to tedy všechno kouknu kniha pro mě byla takovým lepším průměrem, měla své nedostatky ale líbila se mi.

krývat a bát se o svůj život. Vždycky jsem si myslela, že vím, kdo jsem. Ještě nikdy jsem se tolik nemýlila…


Recenze:

Hned bych chtěla začít samotnou anotací, která mi toho moc neprozradila a to je pro mě plus, ale i mínus. Na knihu jsem se sice o trochu více těšila, ale kdybych na ní narazila v obchodě docela bych se bála, protože anotace je opravdu jen malé nastínění děje. Naproti tomu jsem tedy byla překvapena mnohými věcmi.




Kniha začíná docela nevinně, ihned se seznámíme s hlavní hrdinkou Laylou Morgenternovou a jejím světem ve kterém byla doposud zvyklá žít. Poznáváme její nejlepší kamarádku Georgie a zároveň i její nepřátele. Už hned na začátku si o Layle můžeme udělat nějaký obrázek, je to sedmnáctiletá dívka, docela líná (ale kdo by nebyl), později zjistíme že je lehkomyslná a opravdu všechno bere na lehkou váhu. Musím říct že na začátku jsem si jí oblíbila, ale tohle nadšení mě postupně pomalu opustilo (ale nebylo to nejhorší).




S Laylou ale není něco v pořádku, a tak skončí v nemocnici a v jejím okolí se začnou motat podivní lidé, kteří jí unesou. Samozřejmě Layla se tak lehce chytit nenechá, ale i přesto nato dojde. Doba, když byla v zajetí pro mě byla moc dlouhá a navíc se během ní nic moc nedělo. Přátele si našla až po hodně dlouhé době, takže jsme se o Leovi nic moc nedozvěděli, vlastně vůbec nic až na to že je to beta patnáct... Už jsem si dokonce myslela že se to tady obejde bez nějakých romantických chvilek, protože zrovna tady by mi vynechání nevadilo. Bylo totiž vidět že se autorka snažila sem romanitku vecpat za každou cenu (ale bylo to dojemné).




V knize mi ale nesedělo pár věcí. Například když unesli její nejlepší kamarádku Georgie ihned se vrhla po hlavě jí zachránit ať to stojí co to stojí, jenže když byla v přesvědčení že její matka byla unesena také, nijak to neřešila a ani nad tím trochu nepřemýšlela. Nebo spojenectví, když bylakrývat a bát se o svůj život. Vždycky jsem si myslela, že vím, kdo jsem. Ještě nikdy jsem se tolik nemýlila…
Recenze:
Hned bych chtěla začít samotnou anotací, která mi toho moc neprozradila a to je pro mě plus, ale i mínus. Na knihu jsem se sice o trochu více těšila, ale kdybych na ní narazila v obchodě docela bych se bála, protože anotace je opravdu jen malé nastínění děje. Naproti tomu jsem tedy byla překvapena mnohými věcmi.

Kniha začíná docela nevinně, ihned se seznámíme s hlavní hrdinkou Laylou Morgenternovou a jejím světem ve kterém byla doposud zvyklá žít. Poznáváme její nejlepší kamarádku Georgie a zároveň i její nepřátele. Už hned na začátku si o Layle můžeme udělat nějaký obrázek, je to sedmnáctiletá dívka, docela líná (ale kdo by nebyl), později zjistíme že je lehkomyslná a opravdu všechno bere na lehkou váhu. Musím říct že na začátku jsem si jí oblíbila, ale tohle nadšení mě postupně pomalu opustilo (ale nebylo to nejhorší).

S Laylou ale není něco v pořádku, a tak skončí v nemocnici a v jejím okolí se začnou motat podivní lidé, kteří jí unesou. Samozřejmě Layla se tak lehce chytit nenechá, ale i přesto nato dojde. Doba, když byla v zajetí pro mě byla moc dlouhá a navíc se během ní nic moc nedělo. Přátele si našla až po hodně dlouhé době, takže jsme se o Leovi nic moc nedozvěděli, vlastně vůbec nic až na to že je to beta patnáct... Už jsem si dokonce myslela že se to tady obejde bez nějakých romantických chvilek, protože zrovna tady by mi vynechání nevadilo. Bylo totiž vidět že se autorka snažila sem romanitku vecpat za každou cenu (ale bylo to dojemné).

V knize mi ale nesedělo pár věcí. Například když unesli její nejlepší kamarádku Georgie ihned se vrhla po hlavě jí zachránit ať to stojí co to stojí, jenže když byla v přesvědčení že její matka byla unesena také, nijak to neřešila a ani nad tím trochu nepřemýšlela. Nebo spojenectví, když byla Layla zajatá, protože Sandra dala najevo svůj zájem Layle pomoci docela pozdě, to je také příčina proč byla Layla tak dlouho uvězněná.

Bylo mi docela líto když Laylu zlomili, její odhodlání, elán a naděje se pak úplně vytratili a příběh kvůli tomu nebyl moc zajímavý. Přeci je jenom lepší sarkastická hrdinka než nudná hrdinka, která jen přikyvuje a vůbec nebojuje za svou svobodu a je tak nějak smířená se svým budoucím životem. Takže hrdinka pro mě pak později nebyla už něčím zajímavá.

Nedá se tedy říct že by mi nějaká postava přirostla k srdci, protože jsme dostali možnost poznat pouze Laylu. U ostatních jsme věděli jméno a jejich postavení vůči Layle, zda jsou to dobré nebo záporné postavy. Tím to všechno končí.



Takže, tahle kniha byl skvělá lehká četba a na víkend jako dělaná. Kdybych nebyla tak líná mohla jsem ji mít přečtenou za den, takhle mi to trvalo jeden den a jedno ráno. Styl je čtivý, ale přesto mi trvalo než jsem se dokopala jen k tomu knihu otevřít. Když se na to tedy všechno kouknu kniha pro mě byla takovým lepším průměrem, měla své nedostatky ale líbila se mi. Layla zajatá, protože Sandra dala najevo svůj zájem Layle pomoci docela pozdě, to je také příčina proč byla Layla tak dlouho uvězněná.




Bylo mi docela líto když Laylu zlomili, její odhodlání, elán a naděje se pak úplně vytratili a příběh kvůli tomu nebyl moc zajímavý. Přeci je jenom lepší sarkastická hrdinka než nudná hrdinka, která jen přikyvuje a vůbec nebojuje za svou svobodu a je tak nějak smířená se svým budoucím životem. Takže hrdinka pro mě pak později nebyla už něčím zajímavá.




Nedá se tedy říct že by mi nějaká postava přirostla k srdci, protože jsme dostali možnost poznat pouze Laylu. U ostatních jsme věděli jméno a jejich postavení vůči Layle, zda jsou to dobré nebo záporné postavy. Tím to všechno končí.




Takže, tahle kniha byl skvělá lehká četba a na víkend jako dělaná. Kdybych nebyla tak líná mohla jsem ji mít přečtenou za den, takhle mi to trvalo jeden den a jedno ráno. Styl je čtivý, ale přesto mi trvalo než jsem se dokopala jen k tomu knihu otevřít. Když se na to tedy všechno kouknu kniha pro mě byla takovým lepším průměrem, měla své nedostatky ale líbila se mi.